Čistý, čistota, nečistý: jsou původně kultické výrazy, označující schopnost nebo neschopnost účasti na bohoslužbě [
Ezek 22:26;
Lev 7:19 -
Lev 7:20;
Hos 9:3]. Nečistý nemohl obstáti před svatostí Hospodinovou [
Isa 6:5]. Zvláště kněz musel dbát na čistotu. Před obětí si musel umýti ruce a nohy [
Exod 30:19 -
Exod 30:21], zdržeti se opojných nápojů [
Lev 10:9] jakož i pohlavního styku [
Lev 15:16 -
Lev 15:18].
1. Pohlavní nečistota. Každý pohlavní styk kulticky znečišťoval až do večera a člověk takto znečištěný musel se očistiti kultickou lázní [
Lev 15:18]. V určitých případech byla vyžadována naprostá pohlavní zdrželivost [
Exod 19:15]; poněvadž pak i válka byla považována za posvátný úkon [
2Sam 11:11], byla pohlavní zdrželivost žádána i na bojovnících [
1Sam 21:5] a novomanžel byl zbaven vojenské služby na dobu jednoho roku [
Deut 24:5].
Neobřezaný byl pokládán za kulticky nečistého, kdežto *obřízka byla známkou vyvoleného lidu [
Lev 12:3]. Také poluce kulticky znečišťovala [
Lev 15:2 -
Lev 15:17 ,
Lev 15:25 -
Lev 15:30]. Porod »znečistil« matku na 7 dní, dalších 33 dní byla pokládána za poločistou; nesměla však navštěvovat svatyni ani se dotýkat posvátných předmětů. Při zrození děvčete byla doba nečistoty dvojnásobná [Lv 12]. Ke svému očištění musela matka obětovat ročního beránka a holubici nebo hrdličku. Chudé matky směly beránka nahradit holubicí nebo hrdličkou [Lv 12;
Luke 2:24].
2. Znečištění, způsobené krví. Bylo zakázáno jísti dravé ptáky, zdechliny a zvířata, jejichž krev nebyla vyceděna [
Ezek 4:14;
Exod 22:31;
Lev 17:11n ,
Lev 17:15], snad proto, že krev byla pokládána za sídlo života [
1Sam 14:33;
Ezek 33:25]. Menstruace znečišťovala ženu po 7 dní a jakýkoli styk s ní nebo s jejím ložem nebo židlí znečišťoval [
Lev 15:19 -
Lev 15:24]. Žena trpící krvotokem mimo čas menstruace musela obětovat ke svému očištění 2 hrdličky a 2 holoubátka [
Lev 15:25].
3. »Nečistota« způsobená potravou. Už v
Gen 7:2 ;
Gen 8:20 se rozlišuje mezi čistými a nečistými zvířaty. Seznam těchto zvířat máme v Lv 11 a Dt 14. Věda dosud nedovedla spolehlivě vysvětlit toto rozlišení. Zdá se však, že pes a kůň hráli úlohu v modloslužbě [
2Kgs 23:11;
Isa 66:3], a proto snad byli zakázáni k požívání. Ale nikde nečteme, že by kůň nebo pes byli pokládáni za nečisté. Zdá se, že rozlišování zvířat na čistá a nečistá má kořeny v pravěkých animistických názorech o předmětech a bytostech naplněných magickými silami [tabu].
4. »Nečistota« způsobená smrtí. Každý dotek mrtvého těla kulticky znečišťoval [
Hag 2:13n], protože se tak člověk přiblížil »říši stínů« [šeolu]. I kosti a ovšem hroby byly příčinou nečistoty. Proto byly hroby bíleny, aby je bylo možno zdaleka rozeznat. Kdo se dotkl mrtvoly, byl »nečistý« po 7 dní [
Num 19:11n]. Předpis pro takového člověka ustanovoval očišťování třetího a sedmého dne, kdy se »znečištěná« osoba musela vykoupat a vyprat své šaty. Z téhož důvodu museli se bojovníci po návratu z války podrobit očišťování [
Num 31:19 -
Num 31:24]. Vrah znečistil zemi; pokud nebyl za jeho čin stanoven trest smrti, mohl utéci do »útočného města« a zůstat tam až do smrti velekněze [
Num 35:28]. Zvláštní očišťovací obřad byl nařízen pro případ, že byla někde nalezena mrtvola [Dt 21]. Rozumí se, že i příbuzní mrtvého byli pokládáni za »nečisté«. [
Hos 9:4]. Museli se podrobiti očišťovacím obřadům, popsaným v Nu 19. Člověk znečištěný dotekem mrtvého těla se směl účastnit jedení beránka [
Num 9:6 ,
Num 9:12], ale až při dodatečné slavnosti o měsíc později po vlastních velikonocích.
5. Nečistota, způsobená malomocenstvím. Nemocný byl vyloučen z lidské společnosti [Lv 13;
2Kgs 7:3], nesměl se zúčastnit bohoslužeb v hrazených městech. V otevřených městech byla v pozdějších dobách určitá část synagogy vyhrazena malomocným. Pro uzdravené byly předepsány složité očišťovací obřady [
Lev 14:4n]. Snad to bylo vyvoláno tím, že každá nemoc byla pokládána za působení démonů nebo trest Boží. U malomocných se užívalo k očištění zvláštní ,svěcené vody s krví jednoho vrabce, zatím co druhý vrabec touto vodou pokropený se pustí živý na pole, aby odnesl zbytky nemoci. Následuje mytí, holení, převlékání a oběti; krví obětovaného jehněte a olejem pak kněz pomaže konec pravého boltce, jakož i palec levé ruky a pravé nohy uzdraveného. Přesně jako při svěcení kněží, čímž je konečně zase přijat za plnoprávného příslušníka svazu lidu Božího. [Bič, II, 142].
6. Očišťovací prostředky. Hlavní úlohu mezi nimi hrály oheň [
Num 31:23] a voda [Nu 19], s případnými přísadami vonného dřeva [cedru] a některých rostlin [yzopu]. Proto bývaly svatyně zřizovány v blízkosti vody anebo měly na dvoře studni [
Ezek 47:1;
1Kgs 7:23n;
2Chr 4:2n ,
2Chr 4:6 »moře slité« a umyvadla].
Je známo, že ve starověku tekoucí [živé] vodě a studánkám se zpravidla přisuzovala i léčivá moc [
2Kgs 5:10n]. Účinek vody byl v určitých případech zesilován, jako na př. při očišťování malomocných [bod 5] nebo jindy přidáním popela z červené jalovice. »Touto ,svěcenou‘ vodou se očišťovalo vše, co přišlo do styku s mrtvolou, třetí a sedmý den.« [Bič II,138n.]
N.
7. V Židovstvu doby nz byly předpisy o »čistotě« tak puntičkářské, že se Ježíš často dostával do sporu s vykladači zákona [
Mark 7:1 -
Mark 7:5;
Luke 11:38;
Matt 15:1n], protože kladl důraz na mravní čistotu. Ani křesťané se však často nedovedli dlouhou dobu zbaviti židovských představ o »čistotě« [
Acts 10:14 ;
Acts 15:29; sr.
Rom 14:14;
1Cor 6:13;
Col 2:16 ,
Col 2:20 -
Col 2:22;
Titus 1:15]. Pavel zdůrazňoval, že ze svrchovanosti Boží v Ježíši Kristu vyplývá, že žádná věc není »nečistá« sama o sobě, takže by na ní lpěla nějaká obřadná či magická nečistota hmotného rázu [
Rom 14:14; sr.
1Tim 4:3 -
1Tim 4:5;
Titus 1:15]. V plnosti poznání víry není tedy zábran daných »nečistotou« určitých věcí. Všichni však nemají tutéž výměru víry [
Rom 12:3]: kdo ve své víře, ve svém svědomí nedovede prohlédnout ke skutečnosti, že v Kristu je hmotná »nečistota« odstraněna, tomu je »zlé« jísti věci, jež pokládá za nečisté [
Rom 14:20]. Vždyť cokoli není z víry, hřích jest [
Rom 14:23; sr. celou kap. Ř 14, a oddíl 1K 8-10]. Zejména pak nesmí být znásilňováno svědomí druhého, u víře slabšího bratra.
